2(7)

Zuzana Hegedušová: Podobenství

2. JAPONSKÝ RUČNÍK
výstava Mimo mísu 2011, galerie Mumie

Využila jsem možnosti volného tématu i formátu vystavovaného díla na vernisáži, která se konala bezprostředně po japonském tsunami. Prostory této alternativní galerie jsou WC hudebního klubu. Pro svou instalaci jsem zvolila jednoduché zavěšení ručníku k umyvadlu, který symbolizoval japonskou vlajku. Červené kolo bylo namalováno barvou na vodní bázi, která se po utření rukou rozmývala jak na ručníku, tak na rukou lidí, utírajících si ruce. Tímto jsem reagovala na, pro mne nesmyslnou a falešnou, solidaritu, která se vyrojí ve všech médiích a komunikačních prostředcích vždy jen bezprostředně po tragédii. Poukazuji na zvrhlé parazitování na těchto tragédiích, kdy jsou lidé schopni sdílet své nářky na naprosto neadekvátních prostředcích, jako jsou právě internetové sítě, např. facebook, kde se rozjíždějí vlny “ripování”, šíření fotek atd. Tímto symbolickým gestem jsem chtěla naznačit “otírání si rukou”, které právě tito lidé produkují. Jak absurdní je brečet pět minut u televize, když nám to podprahová reportáž nařídí, hodit si patetický status na facebook a během pěti minut zapomenout. Jako by se v dnešní době žádalo po člověku jen toto, pro jeho vlastní uspokojení i pro komunikaci s ostatními. Tito lidé postrádají veškeré empatie, které nahrazují těmito falešnými a uměle vyvolanými emocemi. Polovina lidí, která se na této vernisáži vesele bavila, tančila a opíjela, měla ještě před několika dny právě tyto srdceryvné, a tak odporně falešné emotivní výlevy na facebooku. Proto jsem reagovala instalací tohoto typu a obsahu.