6(7)
vzad vpřed

Zuzana Hegedušová: Podobenství

6. MANUÁL NA PŘEŽITÍ VÁNOC
semestrální úkol 2011

Od té doby, co se moji rodiče rozvedli, se prakticky na delší čas všichni setkáváme společně jen na Vánoce, tím myslím, že společně záměrně trávíme čas v nějakém prostoru nebo místnosti. Pro mne byla tato již několik let trvající změna obratem o 360 stupňů, byla jsem zvyklá na harmonickou a šťastnou rodinu a neustále zamilované rodiče. Pořád si nějak nemohu zvyknout na současný stav. Když se moji rodiče setkávají a komunikují spolu, je mezi nimi nepříjemné napětí a divná atmosféra. Na Vánoce se oba snaží dělat, jako by bylo vše v pořádku, ale přes sebevětší snahu z nich cítím, jak jsou si daleko a jak už spolu nedokáží komunikovat. A právě v těchto chvílích, především tedy o Vánocích, dělám jakéhosi prostředníka v jejich komunikaci a v komunikaci celé rodiny. Snažím se záměrnými postupy vyvolávat ve všech členech mojí rodiny kladné emoce a příjemné pocity. Při bližším sebezpytu jsem zjistila, že k této vzájemné komunikaci užívám šest nejdůležitějších faktorů, které pro přežití Vánoc každoročně na rodinu aplikuji. Jedná se o HUMOR, EMPATII, APETIT, TĚLESNÝ KONTAKT, SMÍCH a SVĚTÁCTVÍ.
    Při důkladném zamyšlení se jsem zjistila, že tyto záměrně aplikované prvky chování jsou pro mne jakousi metaforou krabice na vánoční ozdoby, jelikož právě tato krabice je pečlivě schovaná, obsahuje křehké předměty a vytahuje se jednou za rok – na Vánoce. Jako by tato krabice  byla v mé hlavě a já ji každoročně použila, je to vlastně jakýsi manuál, který mám v sobě připravený. Jsou to prvky, které potřebuji, abych Vánoce přežila já i moje rodina. Dá se vlastně říci, že u nás v rodině jsem na Vánoce jakási naplněná vánoční krabice, která v sobě má to, co se na Vánoce potřebuje, a prvky, které jsou v předešlém textu jmenované, jsou jakési moje “ozdoby”, kterými se na Vánoce “zdobím”. Pro každý tento prvek je vytvořena reálná ozdoba, jež je právě metaforou daného druhu chování.
    Obal krabice je na první pohled podobný obyčejnému standardnímu dekoru, při bližším zkoumání však pozorovatel zjišťuje, že v dekoru se schovávají slova, která vyjadřují určité druhy negativních emocí a pocitů, a to jsou právě pocity, které i přes všechny moje vánoční “ozdoby” neustále ve skrytu duše cítím a jsou stále při mně, i když je okolí a rodině nikdy nepřiznám, ale soukromě se jimi do jisté míry užírám, což je opět metafora jejich skrytí v dekoru. Rozchod mých rodičů mě totiž velmi silně zasáhl, stále mě to bolí, i když si to nechci přiznat a snažím se tyto emoce potlačit. Navenek se snažím působit velmi energicky a silně, ale ve skrytu duše mě tyto pocity po určitém času vždy dostihnou a týrají.