6(9)

Karin Pisaříková: Black sea, brown pearls

Pohoštění na vernisáži zajišťoval prodavač sladkých pečených brambor. Pan Koudži objížděl se svým vozem ve čtvrti, kde jsem bydlela, a já ze začátku netušila, co prodává. Moc se mi ale líbila tklivá melodie, kterou se prodejci pečených brambor ohlašují. Nechala jsem si od kamaráda japonsky napsat větu: "Jsem studentka umění a líbí se mi vaše hudba. Pujčte mi, prosím, svou nahrávku."

Koudži mi moc nerozuměl, když jsem mu naučenou frázi koktala, ale oslovil mě perfektní angličtinou. Ukázalo se, že v zimě prodává brambory a léta tráví v Indii, kde se naučil anglicky. Skamarádili jsme se. Kazetu mi půjčil. Před výstavou jsem ho požádala, zda by s vozem s píckou nepřijel ke galerii. Nechal si říct adresu, vytáhl z kabiny MacBook a pomocí GoogleEarth našel galerii na mapě. Řekl, že mu jízda k ní jeho vozem zabere 4,5hodiny a ztratí zákazníky toho dne a že si to musí promyslet. Koudži toho dne skutečně přijel a daroval návštěvníkům galerie několik desítek brambor.